Nová pohanková a žitná mouka!

Ať už jste profi pekař či ne, rozhodně oceníte jedinečnou recepturu dvou nových mouk, které jsme si pro vás přichystali.

 

Pohanka je pohádka

A to zcela bez nadsázky. Dnes tuto jednoletou plodinu s bílými a růžovými kvítky považujeme za moderní superpotravinu. Nahlédneme-li však do jídelníčku našich předků, zjistíme, že právě pohanka měla již od středověku své pevné místo na stolech lidí, kteří se starali o půdu české kotliny dávno před námi.

Pohanka setá pochází původně z jihovýchodní Asie. Do střední Evropy ji přivezli ve 13. století nejen obchodníci toužící po dobrodružství, ale především všemi obávaní tatarští bojovníci. Zdejší obyvatelstvo již většinou vyznávalo křesťanství, cizince z dalekých zemí proto místní lidé nazývali pohany. Odtud tedy pramenní staročeský název dovezené rostlinky.

Ve 14. století byla pohanka tradiční potravinou, naši předci si na ní pochutnávali v podstatě každý den. Oblíbené byly pohankové kaše, brzy se začala využívat pohanková mouka k pečení chleba či rozličných placek. Pokrmy vyrobené z pohanky se jedly buď jako příloha, i když maso bývalo pro chudší Slovany jen sváteční lahůdkou, nebo jako hlavní jídlo. Velkou oblibu si získalo dochucování různých kaší a placek z pohankové mouky medem.

V následujících staletích převálcovalo pohanku masové pěstování pšenice a především brambor, které se v Českých zemích začaly pěstovat na konci první poloviny 18. století. Pohanková mouka se tak postupně dostávala do pozadí, aby se však v 21. století s velkou slávou vrátila do běžného jídelníčku.

Zdravotní aspekty pohankové mouky

Výrobky z pohankové mouky ocení celiaci, je totiž přirozeně bezlepková. Velmi dobře se tráví, a tak je vhodné ji do jídelníčku zařazovat i pro odlehčení a ozdravení organismu. Nespornou výhodu přináší vysoký obsah živin, které pohanka obsahuje. Velké množství rutinu působí příznivě na žíly a cévy. Do jídelníčku by ji měli zařadit ti, kteří mají problémy s otoky nohou, křečovými žílami nebo neustále praskajícími očními žilkami. Obsahuje také spoustu minerálních látek a vitamínů, proto rozhodně neprohloupí ten, kdo si ji alespoň párkrát týdně dopřeje.

 

Žitné pole, žitné pole, jak to zraje vesele!

Každý klásek muzikantem, klasů jak když nastele. Tak opěvoval v 19. století „dlouhovousé“ žitné lány český básník Vítězslav Hálek. Zlátnoucí žitná pole od pradávna neodmyslitelně patřila ke koloritu české krajiny. Přestože jsou žito, pšenice a ječmen příbuzní, žito má přece jen navrch. Je nutričně mnohem bohatší, obsahuje více minerálních látek, vitamínů a především vlákniny než jeho v minulosti tolik populární sourozenci.

Vláknina je v našich zeměpisných šířkách stále nedostatečně konzumována. Význam vlákniny je prostý – v těle se nerozpustí a je nestravitelná. V těle funguje jako takový „kartáč“. Vláknina, která projde naším zažívacím traktem, má skvělou schopnost pročistit a pozitivně tak působí na celkový zdravotní stav. Její dlouhodobá konzumace působí jako prevence kardiovaskulárních chorob a některých typů nádorových onemocnění, především rakoviny tlustého střeva.

Pečivo upečené z žitné mouky je tmavší, chuťově výraznější a hutnější než bílé pšeničné. Právě díky již zmiňovanému vysokému obsahu vlákniny dokáže žitné pečivo lépe zasytit a je tak oblíbené i při redukčních dietách. Každá hospodyňka, která se zajímá o zdravou stravu by měla zkusit čas od času nahradit tradiční bílou mouku z pšenice žitnou moukou. A co víc, chléb z žitné chlebové mouky je krásné voňavý, křupavý a jeho obliba neustále stoupá.